Pokora

Sedím ve spodní řadě červených sedadel, nohy natažené přes ta sousední, vedle sebe milovanou dceru, kterou jsem týden neviděla a sleduji již prázdný prostor uprostřed KV Arény. V hlavě mám spoustu dojmů, které si jen tak volně víří a skládají se do barevného obrazu plného barev, hudby, papírů, kávy, lidí, kabelů a vůní.

Ze všeho nejvíce mi však nakonec zůstává dojem nejsilnější ze všech - pokora. Pokora před vůlí, chutí pomáhat, mravenčí prací všech těch, kteří nejsou nikde v médiích jmenováni a přesto by to bez nich nešlo postavit - rodičů dětí našeho oddílu, všech současných i bývalých členů a jejich přátel i jejich rodinných příslušníků.

Všiml si někdo ze závodnic, třeba kolik kilometrů musela nachodit děvčata s občerstvením nebo slečny u sběru lístků za stolky rozhodčích? A přesto to zvládaly stále s úsměvem i v samotném závěru závodu. Stíhal někdo vůbec zaregistrovat v jak krátkém časovém úseku museli naši IT technici u PC zvládat peripetie programu a úskalí známek? Obdivoval někdo naši hudební obsluhu, jak se dokáže vyznat v těch hromadách naprosto nesourodých CD záznamů a nesplést si jednotlivé závodnice? Když se zdálo, že nebude stačit zásoba tekutin a kávy, byly okamžitě doplněny někým dalším ochotným, kdo sedl do auta a odjel potřebné zařídit. Některé momenty byly dost vypjaté - časově z hlediska lidského faktoru, pak stačil klidný přístup některých tatínků a jejich přirozená autorita. Přiznám se, že jen být v jejich přítomnosti znamenalo zklidnění celé situace.

To vše šlapalo, aniž by se jednotliví členové realizačního týmu museli mezi sebou nějak zvlášť domlouvat, prosté zareagování na danou situaci projevil každý z týmu a díky tomu bylo vše dovedeno ke zdárnému konci a spokojenosti zúčastněných oddílů i diváků.

Pokud jsem zapomněla zmínit další díly skládanky našich závodů a další ochotné ruce, neznamená to, že tam nebyly – jen to, že byly moc šikovné a tudíž se to ke mně zatím nedostalo.

Pokora je vzácná v dnešní době a slušnost ještě vzácnější, proto Vám všem, kteří jste byť malým kouskem díla přispěly k úspěchu akce, ještě jednou moc a moc děkuji. Není samozřejmé, že jsou si v oddílu ochotni všichni takto pomáhat, obzvlášť pokud je to ve volném čase. O to více je pro nás cenná Vaše pomoc a já jen doufám, že s ní můžeme počítat nejen do dalších ročníků Karlovarského poháru, ale i v běžné činnosti našeho oddílu.

Děkuji.

Miroslava Špičková