Medaile nebo život!
Lehce upravené loupežnické heslo vystihuje nejlépe poselství, které již několik měsíců ve mně zraje a nastala vhodná doba se s vámi o něj podělit.
Je mnoho trenérů, gymnastek a rodičů, pro které je jediným cílem a akceptovatelným výsledkem jejich tréninkového snažení zisk medailového umístění. A pokud medaili nezískají, mají dojem, že pro ně nastal přinejmenším konec světa, že je to jejich velká prohra a důsledek špatného tréninku. Bývá to vesměs proto, že gymnastka nenaplní dávné nesplněné ambice vlastních rodičů. Ke cti našeho oddílu musím podotknout, že většinou tyto postoje u nás nevídám, i když občas také zaznamenávám tendence našich rodičů k takovému pohledu na věc.
Chtěl bych vám vysvětlit, proč je zisk medaile opravdu to nejméně důležité, o co bychom se měli snažit. Moderní gymnastika, stejně jako jiné sporty, nejsou jenom o umístění. Jsou i jiné cíle a výsledky, které lze hodnotit, měřit a mít z nich stejnou, ne-li ještě větší radost, než z medailí.
Za těch deset let, co se naše Kristina věnuje moderní gymnastice, jsem zažil různé věci a vesměs bylo pro naše malé holky dříve odměnou už jen to, že je trenérka na závod vůbec pustila. A medaile byly tak jednou za rok. I přes to všechno, co musely podstoupit, vzpomínají tato děvčata na to pěkné, co zažila.
Dovolím si volně citovat našeho známého krasobruslaře Tomáše Vernera: „Pokud by jediným měřítkem úspěchu byl zisk medaile, pak by to, že ji nezískáte, znamenalo, že veškerá předchozí snaha, úsilí a poctivá práce závodníka a týmu trenérů neměla smysl.“
Začněme u toho, jakou filozofii prostřednictvím naší hlavní trenérky náš klub zastává. Tou je „sport pro radost“. Pro radost gymnastek, pro radost rodičů a v neposlední řadě i radost trenérů. Tuto filozofii přebírají další trenérky našeho klubu a snaží se ji naplňovat.
Naše trenérky se v žádném případě nesnaží vyžadovat na gymnastkách medailová umístění. Trenérky umí počítat a dobře ví, že místa na bedně jsou jenom tři a závod musí být smysluplný a motivující i pro všechna ostatní děvčata, která na bedně neskončí. Musí je obohatit o něco jiného, než je medaile na krku. Dalo by se říci, že úlohou trenérky je připravit gymnastku co nejlépe tak, aby si závod užila, aby si sama zhodnotila, co se jí nepovedlo, kde má mezery a naopak co se jí povedlo a za co může být na sebe hrdá. I malé gymnastky mají rozum a umí tyto věci pochopit, když jsou k tomu vedeny. To jestli gymnastka zabojuje, a umístí se na bedně, musí být pak hlavně jejím osobním zájmem, paradoxně ne zájmem trenérky.
Naše trenérky, na rozdíl od mnoha jiných, si nevybírají děvčata, se kterými budou pracovat. Pracují stejně poctivě i s těmi, které momentálně nevykazují takový talent nebo takové předpoklady, jak by si představovaly třeba trenérky špičkových závodnic. Vybrat si na náboru ty talentované, nedej bože je přetáhnout z jiných oddílů a pak s nimi pracovat a lehce dosáhnout vítězství umí každý. Věřte mi, že jsem za ta léta již mnohé viděl a vím, o čem mluvím.
Ale věnovat se děvčatům, která mají různé omezení, musí tvrdě dohánět rozsahy, manipulace a práci s psychikou, to už každá trenérka dělat nechce. Hodně práce, málo viditelných výsledků. Stačí se ale podívat na naše děvčata, kde byla před rokem, dvěma, kam se posunula, co se naučila. Pro některé dívky je úspěch už jenom to, že si srovnaly držení těla, zvládly manipulace či odcvičily samostatně první sestavy na závodech. Tomu já říkám výsledek tréninkové práce. U nás nikdy žádná gymnastka neskončila kvůli tomu, že by trenérka řekla „ta nemá předpoklady, s tou pracovat nemá cenu“. Každá dostane prostor, péči a šanci. Některé výsledků dosáhnou dříve, jiné později, ale šanci mají všechny. A říkám s naprostou upřímností a je to pro mě velká čest, že právě jen takové trenérky u nás v klubu máme.
Ty trenérky nebo gymnastky (samozřejmě prostřednictvím rodičů), které se s naší filozofií neztotožní či sledují jiné zájmy, dříve či později naše řady zákonitě opouštějí, což je přirozený vývoj.
Máme mnoho úspěchů, kterými se můžeme jako klub společně pochlubit. Velká členská základna, tréninkový program pro různé stupně obtížnosti, účast v přípravce družstva nadějí, vedení děvčat k disciplíně, sebevědomí a všeobecným dovednostem a vytváření vztahů v kolektivu. Dále spolupráce s ruskými trenérkami, pořádání letního soustředění, vánoční exhibice, ligy, mezinárodních závodů či mistrovství ČR, exhibic a dalších akcí. Nezapomínejme ani na vytváření dobrého jména a propagace moderní gymnastiky na veřejnosti. To vše s pocitem společenské i sportovní zodpovědnosti. Stačí si projít články na našem webu. Za tím vším je spousta práce a výsledků, které jsou také oceňovány a vyzdvihovány. To, že naše závodnice k tomu všemu za poslední tři roky získaly cca 200 medailí, je opravdu jen třešinka na dortu.
To, jak náš klub funguje, jakou má filozofii a jak se mu daří překonávat překážky, které život přináší, vytváří v moderní gymnastice jeho velmi dobré jméno napříč celou republikou.
Věřím, že i nadále budou naše trenérky přistupovat k děvčatům s láskou v srdci, budou respektovat jejich přirozený vývoj, nebudou je lámat a tlačit, ale motivovat a táhnout vpřed. Proto si jich velice vážím a mají můj obdiv.
Za to vše patří poděkování hlavně Mirce Špičkové, která tuto pozitivní filozofii na základě svých předchozích negativních zkušeností s různými tréninkovými přístupy uvedla do praxe a stála při obrodě našeho klubu do dnešní podoby.
Jiří Herian